Vysoké Tatry

Vysoké Tatry jsou nejvyšší část Karpat a zároveň nejmenší velehory na světě. Hlavní hřeben měří vzdušnou čarou jen asi šestadvacet kilometrů, celé pohoří se vejde do plochy menší než okres, a přesto v něm je pětadvacet vrcholů přes dva a půl tisíce metrů, ledovcová jezera, žulové stěny a kosodřevina. Nejvyšší Gerlachovský štít má dva tisíce šest set pětapadesát metrů a je nejvyšším bodem celých Karpat.

Právě kompaktnost je hlavní důvod, proč se sem jezdí. Od hotelů v Tatranské Lomnici nebo na Štrbském Plese je to k prvním plesům hodina až dvě chůze a na hřebeny půl dne, což v Alpách znamená den cesty jen k nástupu. Zároveň to znamená, že se počasí mění rychleji, než by velikost naznačovala. Vzduch se přes den ohřeje v dolinách, stoupá po strmých svazích a odpolední bouřky jsou v létě pravidlem, ne výjimkou. Výstupy se proto plánují na ráno a v poledne se schází dolů.

Klima je horské a kontrastní. Ve výšce kolem tisíce metrů, kde leží většina osad, je průměrná roční teplota jen kolem čtyř stupňů, roční úhrn srážek přesahuje tisíc dvě stě milimetrů a na hřebenech jsou to dva tisíce. Sníh drží ve vyšších polohách od listopadu do května a v žlebech a severních stěnách i do června. Rozdíl proti nedalekému Popradu v šesti stech metrech je v zimě několik stupňů a v létě přes deset, protože se v tatranských dolinách drží chladný vzduch.

Zvláštností pohoří je bóra tatranského typu, kterou místní nazývají tatranská bura. Je to padavý vítr, který se přelije přes hřeben ze severu a řítí se do podhůří, kde dosahuje nárazů přes dvě stě kilometrů v hodině. Právě takový vítr v listopadu 2004 povalil na ploše zhruba dvanáct tisíc hektarů většinu lesa v jižním podhůří a změnil krajinu natolik, že je následek vidět dodnes.

Sezona má dvě části. Zimní trvá od prosince do konce března, ve vyšších střediscích i do dubna, a lyžuje se v Tatranské Lomnici, na Štrbském Plese a přes hřeben v Jasné v Nízkých Tatrách. Letní běží od června do září a chodí se po značených cestách kolem ples, na Rysy nebo Kriváň. Podstatné je, že vysokohorské chodníky v Tatranském národním parku jsou od prvního listopadu do patnáctého června uzavřené, jednak kvůli ochraně přírody, jednak kvůli lavinám a zbytkovému sněhu.

Nejnavštěvovanější cíle jsou dostupné bez velké námahy. Na Skalnaté pleso vede kabinková lanovka a odtud další až na Lomnický štít ve dvou tisících šesti stech třiceti čtyřech metrech, kam se jezdí na časenku. Štrbské pleso je největší ledovcové jezero přístupné autem a je kolem něj rovná okružní cesta. Popradské pleso a Skok jsou klasické polodenní túry. Symbolický hřbitov pod Ostrvou připomíná oběti hor.

Prakticky je to nejjednodušší zahraniční cesta z Česka. Schengen, euro, žádná jazyková bariéra, z Prahy do Popradu je to autem zhruba pět a půl hodiny, z Ostravy dvě. Na dálnice je potřeba elektronická známka. Mezi středisky jezdí elektrická železnice Tatranské elektrické železnice a ozubnicová dráha na Štrbské Pleso, takže se dá auto nechat stát.