Mezi Garmischem pod Alpami a Rujánou v Baltu je 900 km a v ročním průměru zhruba tři stupně rozdílu. Podstatnější než ta čísla je ale to, že jde o dvě různá počasí. Na jihu kontinentální, s horkými léty a studenými zimami, na severu přímořské, mírné, větrné a vlhké po celý rok.
Bavorsko je nejblíž Alpám a je to nejnavštěvovanější část země. Zugspitze má 2 962 m a je nejvyšší horou Německa, pod ním leží jezera jako Chiemsee nebo Königssee a k tomu zámky Ludvíka II. Počasí se tu chová jako v Rakousku, tedy odpolední bouřky v létě a spolehlivější sníh v zimě než v českých horách.
Baltské pobřeží je opak. Voda má v srpnu kolem 19 stupňů, tedy méně než Jadran, ale pláže jsou široké, písečné a táhnou se desítky kilometrů. Vítr je tu stálý a proto se sem jezdí za sportem, ne za horkem. Rujána a Usedom mají nejvíc slunečných hodin v celém Německu, což zní překvapivě, dokud si člověk nevšimne, že oblačnost tam rozhání právě ten vítr.
Berlín a další města jsou celoroční cíl a počasí je v nich sekundární. Přesto stojí za zmínku, že severoněmecká nížina má mírné zimy a že sníh v Berlíně dlouho nevydrží.
Vnitrozemská pohoří jsou třetí tvář země. Harz, Šumava z německé strany, Černý les nebo Krušné hory jsou nižší než Alpy a jezdí se do nich na turistiku a běžky, s podobnou spolehlivostí sněhu jako u nás.