Shoda modelů

Shoda modelů porovnává, jak podobný výsledek dávají nezávislé numerické modely pro stejné místo a stejný den. Každý model počítá z trochu jiného obrazu atmosféry a jinak zjednodušuje jevy, které se do jeho sítě nevejdou. Když přesto dojdou k podobnému výsledku, je předpověď důvěryhodná. Když se rozejdou, je situace otevřená a jedno konkrétní číslo by budilo falešnou jistotu. Shoda je tak jednoduchá náhrada ansámblové předpovědi, kterou zatím nemáme.

Jak shodu číst

U teploty se shoda nejsnáz vyjádří rozptylem, tedy rozdílem mezi nejteplejším a nejchladnějším modelem. Do 2 °C jde o běžnou shodu, kterou člověk nepozná. Od 4 °C výš je výhled nejistý a vyplatí se podívat se na předpověď znovu za den nebo dva. Rozptyl se s časem zvětšuje, takže na zítřek bývá shoda vysoká a ke konci týdne slábne. Na delším výhledu se proto počítá s větší tolerancí.

Teplota ale neřekne všechno. Dva modely se mohou na stupních shodnout dokonale a přitom jeden hlásí zataženo s deštěm a druhý jasno. Celková shoda dne proto porovnává několik veličin najednou:

• nejvyšší denní teplotu, která váží nejvíc,
• nejnižší noční teplotu,
• pravděpodobnost srážek,
• oblačnost.

Srážky a oblačnost mají menší váhu schválně. Za letního horka se modely na přeháňkách rozcházejí skoro vždy, protože bouřku nikdo neumí umístit na konkrétní místo. Kdyby srážky vážily stejně jako teplota, byl by v létě nejistý téměř každý den.

Shoda není důkaz správnosti

Modely sdílejí stejná vstupní měření a podobné fyzikální předpoklady, takže se mohou mýlit společně. Nejčastěji se to stává u inverzí a mlh, kde všechny modely přeceňují promíchání vzduchu a slibují víc slunce a vyšší teplotu, než nakonec bude. Vysoká shoda tedy znamená menší nejistotu, ne jistotu. A shoda se nedá spočítat tam, kde je jen jeden model, protože ostatní tak daleko dopředu nepočítají. V takovém případě to na stránce modelů píšeme místo zavádějící nuly.