Albánie je v evropském měřítku výjimka. Do devadesátých let byla nejuzavřenější zemí kontinentu a cestovní ruch se v ní začal rozvíjet teprve v posledních dvou desetiletích. Právě proto tu je pobřeží, které vypadá jako řecké před třiceti lety, s cenami blízkými Bulharsku a se sezonou o něco delší, než mívá Chorvatsko. Zároveň to znamená, že infrastruktura je nevyrovnaná a mezi dvěma sousedními zálivy může být rozdíl v úrovni služeb propastný.
Pobřeží se dělí na dvě části s výrazně jiným charakterem. Severní úsek u Drače a Vlory leží při Jaderském moři, je nížinný, s dlouhými písečnými plážemi a mělkou vodou, která se rychle prohřívá. Jižní úsek od Vlory ke Sarandě je Albánská riviéra, tedy Iónské moře, hory padající přímo do vody, oblázkové zátoky a průzračná hladina srovnatelná s protějším Korfu, které je odtud vidět pouhých pár kilometrů přes průliv.
Klima je středomořské se dvěma zvláštnostmi. Léto je suché a horké, v červenci a srpnu se běžně vyšplhá přes dvaatřicet stupňů, ale zima je na středomořské poměry mimořádně mokrá. Albánie patří k nejdeštivějším zemím Evropy, v horách spadne přes dva tisíce milimetrů srážek za rok, protože vlhký vzduch od Iónského moře naráží na Albánské Alpy hned za pobřežím. V létě se to ale neprojeví, od června do září tu prší jen výjimečně.
Sezona u moře drží od poloviny června do začátku října. Voda v Iónském moři má v srpnu kolem šestadvaceti stupňů a ještě koncem září přes třiadvacet, tedy stejně jako u Korfu, protože jde o stejnou vodní masu. Jaderská část na severu je o něco chladnější a v srpnu se drží kolem pětadvaceti stupňů.
Kromě pláží stojí v Albánii za návštěvu několik míst, která jsou vidět málokde jinde. Butrint jižně od Sarandy je antické a byzantské město na seznamu UNESCO, obklopené lagunou a téměř bez davů. Gjirokastra a Berat jsou osmanská města kamenných domů se stovkami oken, kvůli kterým se Beratu říká město tisíce oken. Modré oko je krasový pramen s vodou tak čistou, že je vidět dnem do hloubky několika metrů.
Prakticky je Albánie mimo Evropskou unii i Schengen, ale Češi sem mohou bez víza s občanským průkazem. Platí se lekem, eura se běžně přijímají, ale s horším kurzem. Z Prahy se létá do Tirany zhruba dvě hodiny, ze Sarandy je to k letišti přes dvě stě kilometrů po horské silnici, tedy tři až čtyři hodiny cesty. Kdo si půjčuje auto, měl by počítat s tím, že mimo hlavní tahy je stav silnic výrazně horší, než je v Evropě zvykem.