Korfu

Korfu je z velkých řeckých ostrovů nejsevernější a nejzápadnější, což na první pohled vypadá jako nevýhoda, ale ve skutečnosti to dělá jeho hlavní přednost. Leží u albánského pobřeží, od kterého ho v nejužším místě dělí jen dva kilometry, a v Iónském moři, tedy na té straně Řecka, kam přicházejí vlhké vzduchové hmoty od Itálie. Právě proto je Korfu zelené jako žádný jiný řecký ostrov a v létě na něm není tak spálené horko jako na Krétě nebo Rhodu.

Ta zeleň má konkrétní příčinu a konkrétní cenu. Vlhký vzduch od západu naráží na hory ostrova, kde nejvyšší Pantokrator měří devět set šedesát metrů, zvedá se a sráží. Ročně tu spadne kolem tisíce sta milimetrů srážek, tedy skoro dvakrát tolik co v Praze a třikrát tolik co na jihu Kréty. Skoro všechny přijdou mezi říjnem a březnem, kdy je Korfu vysloveně deštivé. V létě je naopak sucho, ale i tak zůstává ostrov zelený, protože podzemní voda vydrží.

Druhou půlku toho, jak Korfu vypadá, mají na svědomí Benátčané. Ovládali ostrov čtyři sta let, od roku 1386 do konce republiky v roce 1797, a za tu dobu na něm nechali vysadit odhadem čtyři miliony olivovníků, protože potřebovali olej pro loďstvo. Stromy se nekácely a nezmlazovaly, takže tu dnes rostou olivy vysoké přes patnáct metrů, což jinde ve Středomoří nenajdete. Stejní Benátčané postavili i staré město v Korfu, které je celé na seznamu UNESCO a spíš než řecké město připomíná Benátky, s vysokými domy, úzkými uličkami zvanými kantounia a dvěma pevnostmi. Korfu je jediná část Řecka, kterou Osmané nikdy nedobyli, právě proto, že se o ty hradby čtyřikrát neúspěšně pokusili.

Sezona u moře trvá od června do konce září. Voda se prohřívá pomaleji než v Egejském moři, v červnu má kolem dvaadvaceti stupňů, v srpnu pětadvacet až šestadvacet a v září se ještě drží nad čtyřiadvaceti. Denní teploty vrcholí v srpnu kolem jednatřiceti stupňů, což je o dva až tři stupně méně než na jihu Řecka. Meltemi sem na rozdíl od Egejského moře nedosáhne, takže je hladina obvykle klidná a na plavbu je to jedna z nejpříznivějších oblastí Řecka.

Pobřeží se dělí na tři odlišné části. Východní strana obrácená k Albánii je mírná, s oblázkovými zátokami a klidnou vodou, a leží na ní většina rodinných letovisek. Severozápad kolem Palaiokastritsy má nejdramatičtější scenérii, zelené útesy padající do tyrkysové vody a zátoky přístupné jen po schodech nebo lodí. Západní pobřeží u Glyfady a Agios Gordios má nejširší písečné pláže, ale i největší vlny, protože je otevřené volnému moři. Sever kolem Sidari je nejmělčí a nejteplejší, s pískovcovými útvary, do kterých moře vyhlodalo úzké průlivy.

Ostrov má i literární stopu, která je pro Brity dodnes důvod k cestě. Ve třicátých letech tu žila rodina Durrellových a Gerald Durrell o tom napsal knihu O mé rodině a jiné zvířeně. Místa z ní se dají obcházet, i když domy jsou dnes soukromé. Achilleion nad Gastouri je zámek postavený pro císařovnu Alžbětu, tedy Sisi, v roce 1890, později ho koupil Vilém II. a v jeho zahradách stojí sochy Achilla ve dvou provedeních, umírající a vítězné.

Za zmínku stojí i to, že se z Korfu dá snadno vyrazit jinam. Trajekty jezdí do albánské Sarandy za necelou hodinu a odtud je kousek do antického Butrintu. Na pevninu do Igoumenitsy je to devadesát minut plavby a odtud se dá dojet ke skalním klášterům Meteora. Ostrůvek Vidos leží přímo naproti přístavu a jezdí se na něj na půl dne.

Prakticky je let z Prahy na Korfu asi dvě a půl hodiny, tedy nejkratší ze všech velkých řeckých ostrovů. Ostrov je dlouhý šedesát kilometrů a silnice na západě jsou úzké a klikaté, takže se počítá s tím, že třicet kilometrů zabere hodinu. Autobusy jezdí mezi letovisky a hlavním městem spolehlivě, na západní pobřeží řidčeji.