Saranda je hlavní letovisko albánské riviéry a leží na jižním cípu země, v podkovovité zátoce obrácené k západu. Naproti přes průliv, vzdálený jen několik kilometrů, se táhne řecký ostrov Korfu, který je z pobřeží celý den vidět. Ta blízkost není náhoda ani kuriozita, je to hlavní klíč k pochopení místa: Saranda má prakticky stejné moře, stejné klima a stejnou vodu jako Korfu, ale ceny nižší zhruba o třetinu.
Iónské moře je tu tou lepší polovinou albánského pobřeží. Zatímco severní část země u Drače leží při mělkém Jaderském moři a má nížinné písečné pláže, jižní úsek od Vlory ke Sarandě je hornatý, s oblázkovými zátokami a s hloubkou hned u břehu. Voda je proto výrazně čistší a chladnější, v srpnu má kolem šestadvaceti stupňů a ještě koncem září přes třiadvacet. Sezona drží od poloviny června do začátku října.
Klima je středomořské, ale s jednou zvláštností, kterou je dobré znát. Léto je suché a horké, v červenci a srpnu se běžně přehoupne přes dvaatřicet stupňů a neprší celé týdny. Zima je naopak jedna z nejdeštivějších v Evropě, protože vlhký vzduch od Iónského moře naráží na hory hned za pobřežím a sráží se, takže v horách nad Sarandou spadne přes dva tisíce milimetrů srážek za rok. Pro letní dovolenou to nehraje roli, ale vysvětluje to, proč je okolní krajina tak zelená.
Nejvýznamnější věcí v okolí je Butrint, asi patnáct kilometrů jižně. Je to opuštěné antické a byzantské město na poloostrově mezi lagunou a mořem, obydlené od osmého století před naším letopočtem přes Řeky, Římany a Byzantince až do středověku, kdy ho lidé kvůli bažinám opustili. Dochovalo se divadlo, baptisterium s mozaikovou podlahou, hradby a benátská pevnost, a všechno to leží v lese u vody prakticky bez davů. Je na seznamu UNESCO od roku 1992.
Druhý cíl je Modré oko, krasový pramen zhruba dvacet kilometrů od města. Voda vyvěrá z hlubokého vývěru, jehož dno se nepodařilo přesně změřit, má stálých asi třináct stupňů a je natolik průzračná, že je vidět několik metrů do hloubky, kde má sytě modrou barvu. Severně od Sarandy pokračuje riviéra přes Ksamil s ostrůvky u břehu, Himaru a Dhërmi až k průsmyku Llogara, kde silnice stoupá do tisíce metrů nad mořem a otevírá se z ní pohled na celé pobřeží.
Saranda samotná je moderní město bez historického jádra, s promenádou podél zálivu a se zástavbou, která vyrostla rychle a nekoordinovaně po roce 1991. To je jeho hlavní slabina. Kdo hledá malebnost, bydlí spíš v Ksamilu nebo v Himaře.
Prakticky se do Sarandy dostanete dvěma způsoby. Buď letem do Tirany, z Prahy zhruba dvě hodiny, a pak přes dvě stě kilometrů horskou silnicí, což trvá tři až čtyři hodiny. Nebo přes Korfu, odkud jezdí trajekt za pětadvacet až sedmdesát minut podle typu lodi. Albánie není v Evropské unii ani v Schengenu, Češi sem ale mohou bez víza s občanským průkazem. Platí se lekem, eura se běžně berou s horším kurzem.