Ve Velké kotlině leží sníh ještě v červnu, když je v Bruntále dvacet kilometrů odsud sucho a teplo. Lavinové žleby na severní straně hřebene ho drží dlouho po tom, co ho jinde není ani stopa.
Jeseníky jsou druhé nejvyšší pohoří u nás a nejvyšší na Moravě. Praděd má 1 491 m a stojí na něm televizní vysílač s vyhlídkovou plošinou. Chráněná krajinná oblast je tu od roku 1969. Proti Krkonoším jsou Jeseníky prázdnější, hřebeny širší a údolí hlubší, a to je jejich hlavní přednost.
Hlavní hřeben mezi Červenohorským sedlem a Pradědem je nad hranicí lesa a chová se jako vysokohorské prostředí. Fouká tu podobně jako v Krkonoších. Právě Velká kotlina je botanicky nejcennější místo pohoří, na několika desítkách hektarů tu roste přes tisíc druhů rostlin, nejvíc ze všech míst u nás. Udělaly to laviny, vlhkost a vápnité podloží dohromady, a proto do ní vede jediná cesta.
Srážek spadne na hřebenech přes 1 200 mm za rok a sněhová pokrývka drží od listopadu do dubna. Rozdíl mezi severní a jižní stranou je znát, na stinných severních svazích vydrží sníh o týdny déle. Podhůří kolem Bruntálu a Rýmařova leží naopak v dešťovém stínu a bývá tam sucho.
Lázeňství má tady jedno prvenství. V Jeseníku, tehdy Gräfenbergu, začal ve dvacátých letech 19. století Vincenz Priessnitz léčit studenou vodou a odtud se to rozšířilo po Evropě. Jsou to tedy první vodoléčebné lázně na světě. Karlova Studánka na druhé straně hřebene je proslulá čistotou ovzduší, což souvisí s polohou v úzkém zalesněném údolí.
Dlouhé Stráně jsou technická věc, kterou jinde neuvidíte. Přečerpávací elektrárna má horní nádrž v 1 030 m, největší reverzní turbínu ve střední Evropě a nejvyšší spád u nás. Nahoru se dá s průvodcem a výhled z hráze patří k nejlepším v pohoří.
Lyžuje se v Koutech nad Desnou, na Ramzové, v Petříkově a na Červenohorském sedle. Sjezdovek je méně než v Krkonoších, běžkařských stop naopak víc a hřebenová magistrála na Praděd je z nejnáročnějších u nás.