Kypr je třetí největší ostrov Středomoří a zároveň ten, který leží nejdál na východ. Od Sýrie ho dělí sto padesát kilometrů, od Turecka sedmdesát, a od nejbližší evropské pevniny přes sedm set. Ta poloha je důvod, proč tu má sezona jinou délku než kdekoli jinde v Evropské unii: koupat se dá od dubna do listopadu a v prosinci má voda pořád ještě přes osmnáct stupňů.
Ostrov má prostou geografickou stavbu, která ale rozhoduje o všem. Uprostřed leží pohoří Troodos s vrcholem Olymbos ve výšce necelých dvou tisíc metrů, na severu se táhne úzký hřeben Pentadaktylos a mezi nimi je rovina Mesaoria. Troodos zachytává skoro všechny srážky, takže na jeho svazích spadne přes tisíc milimetrů za rok a v zimě tam leží sníh, na kterém se dá lyžovat, zatímco na pobřeží čtyřicet kilometrů odtud je v tu dobu sedmnáct stupňů. Rovina uprostřed je naopak nejsušší a v létě nejžhavější částí ostrova, v Nikósii se běžně přehoupne přes osmatřicet stupňů.
Léto je na Kypru tvrdé a dlouhé. Od června do září neprší prakticky vůbec, denní teploty na pobřeží se drží mezi jednatřiceti a čtyřiatřiceti stupni a voda v srpnu dosahuje sedmadvaceti až osmadvaceti stupňů, což je z evropských moří nejvíc. Kdo horko špatně snáší, jezdí v květnu nebo v říjnu, kdy je pětadvacet až osmadvacet stupňů, moře přes třiadvacet a ostrov je ještě zelený nebo už zase zelený.
Pobřeží se dělí na tři odlišné části. Jihovýchod kolem Ayia Napy a Protarasu má nejsvětlejší písek a nejmělčí vodu, Nissi Beach a Fig Tree Bay patří mezi nejfotografovanější pláže Středomoří. Okolí Limassolu je městštější a s tmavším pískem. Západ kolem Pafosu je členitější, chladnější o stupeň dva a hned za ním začíná divoký poloostrov Akamas, kam se dá jen terénním autem nebo lodí.
Historie je tu hustá a snadno dostupná. Pafos má římské mozaiky s výjevy z mytologie přímo v archeologickém parku u přístavu, Kourion je antické divadlo nad mořem, kláštery v Troodosu mají byzantské fresky pod dřevěnými střechami a Petra tou Romiou je skalní útvar, u kterého se podle mýtu zrodila Afrodita. Ostrov je od roku 1974 rozdělený nárazníkovou zónou a severní část kontroluje Severokyperská turecká republika, uznaná jen Tureckem. Přechod přes hranici v Nikósii je dnes pro turisty běžný a bezproblémový.
Prakticky je Kypr v Evropské unii a v eurozóně, ale ne v Schengenu, takže se na letišti kontrolují doklady. Jezdí se vlevo, což je pozůstatek britské správy, a půjčená auta mají volant vpravo. Z Prahy se létá do Larnaky nebo Pafosu zhruba tři a půl hodiny, čas je o hodinu napřed. Zásuvky jsou britského typu se třemi kolíky, adaptér je nutný.