Bergen leží na 60. rovnoběžce, tedy severněji než jižní cíp Grónska, a přesto tam v lednu bývá kolem 2 stupňů nad nulou. Za to může Golfský proud, který přivádí teplou vodu k celému pobřeží a drží ho v zimě nezamrzlé i za polárním kruhem. Vnitrozemí je přitom o desítky stupňů drsnější.
Norsko je dlouhé skoro 1 800 km a rozdíl mezi jihem a severem je proto zásadní. Jižní část kolem Osla má normální středoevropské léto s 20 až 22 stupni. Na Lofotech je i v červenci sotva 15 a v zimě je několik týdnů polární noc, kdy slunce nevyjde vůbec. Nad polárním kruhem naopak od konce května do půlky července nezapadá.
Fjordy na západě jsou hlavní důvod, proč sem lidé jezdí. Jsou to zatopená ledovcová údolí, kde stěny padají z tisíce metrů přímo do moře. Sognefjord je nejdelší v Evropě, přes 200 km. Počasí je tu vlhké, Bergen má přes 2 000 mm srážek za rok a patří k nejdeštivějším městům Evropy, takže pláštěnka je součástí výbavy, ne pojistkou.
Sezona je krátká. Horské silnice se otevírají obvykle v květnu nebo červnu podle sněhu, chaty fungují do září a od října je většina vnitrozemských tras zavřená. Kdo jede za polární září, jezdí naopak od září do března, kdy jsou noci dost dlouhé.
Ceny jsou vysoké a je to hlavní praktické téma cesty. Norsko není v EU, má vlastní měnu a jídlo i ubytování stojí zhruba dvojnásobek toho, co v Česku.