Letní den

Letní den patří mezi charakteristické dny, kterými klimatologie popisuje ráz léta jedním číslem. Rozhoduje denní maximum teploty vzduchu měřené ve 2 m nad zemí, nikoli teplota v určitou hodinu. Hranice 25 °C je nastavená tak, aby zachytila dny, které už působí letně a hodí se na koupání, i když ještě nejsou vyloženě horké. Je to mírnější sourozenec tropického dne s hranicí 30 °C. Každý tropický den je proto zároveň letní, opačně to ale neplatí.

Charakteristické dny v létě

• letní den: maximum teploty 25 °C a víc,
• tropický den: maximum teploty 30 °C a víc,
• tropická noc: minimum teploty 20 °C a víc.

Letní dny přicházejí v Česku hlavně od května do září. V nížinách a ve velkých městech jich bývá výrazně víc než na horách, kde hranice 25 °C padne jen v nejteplejších obdobích. Typicky je přináší teplý vzduch od jihu nebo jihozápadu a slunečné počasí pod tlakovou výší, kdy se povrch přes den rychle prohřeje. Ve městech k tomu přispívá i tepelný ostrov, který drží teplotu výš než v okolní krajině.

Letních dnů přibývá

Počet letních dnů v roce dobře ukazuje délku a intenzitu letní sezony. V posledních desetiletích jich na dlouhodobých stanicích v Česku zřetelně přibylo a léto se prodlužuje na obě strany, do června i do září. Protože je hranice nižší, reaguje počet letních dnů na oteplení plynuleji než počet dnů tropických. Ty přibývají skokově, když se teplé období posune přes práh 30 °C, letní dny rostou postupně a dobře vystihují celkový posun sezony.

Mezi jednotlivými roky jsou přitom velké rozdíly. Chladné a deštivé léto může mít letních dnů výrazně méně než předchozí roky, a naopak dlouhá horká vlna jich přidá desítky za pár týdnů. Pro porovnání se proto počty sledují v delších řadách a vztahují k klimatickému normálu. Počty pro jednotlivé roky a města jsou v historii počasí.