Reanalýza

Reanalýza je dopočítaný obraz minulého počasí. Vznikne tak, že se archivní měření z celého světa vloží do moderního numerického modelu a ten s nimi přepočítá atmosféru den po dni, často desítky let zpátky. Postup je podobný jako u běžné předpovědi, jen se místo budoucnosti počítá minulost a model se pořád opírá o skutečná měření. Výsledkem je souvislá řada teploty, srážek, větru a dalších veličin pro každý bod planety. Nejznámější reanalýzy počítá evropské středisko ECMWF a americká NASA.

Proč nestačí samotná měření

Měření z minulosti jsou nerovnoměrná. Husté jsou v Evropě a Severní Americe, nad oceány, v pouštích a v řídce osídlených oblastech ale chybí, a čím dál do minulosti, tím jich je méně. Stanice se navíc stěhují, mění přístroje a mají výpadky. Reanalýza tyhle mezery zaplní tím, že je dopočítá jednotným modelem, takže každý bod a každý den jsou spočítané stejným způsobem. Díky tomu se dají porovnávat oblasti, kde žádná stanice nikdy nestála.

Omezení

Za souvislost se platí podrobností. Reanalýza počítá v mřížce o hraně desítek kilometrů, takže jednu hodnotu přiřkne celému okolí. Extrémy jsou proto mírnější než na konkrétní stanici a nejsou to oficiální staniční rekordy. Vrchol vlny veder, mrazová kotlina nebo lokální přívalový déšť se v průměru rozředí. U ostrovů a úzkých pobřeží může jedna buňka spojit pláž s horami a zkreslit teplotu oběma směry. Reanalýza se proto hodí na srovnání a trendy, ne na otázku, kolik přesně namrzlo v jedné obci.

Reanalýza na tomto webu

Historii počasí bereme přímo z klimatologického archivu ČHMÚ, tedy ze staničních měření, ne z reanalýzy. Reanalýzu používáme jen na klimatické normály zahraničních destinací, kde staniční řady nemáme. Jde o dvacetiletý průměr za roky 2001 až 2020 z reanalýzy MERRA-2 od NASA. Pro plánování dovolené to stačí, u pobřeží a ostrovů je ale potřeba brát čísla s rezervou.