Portugalsko je celé obrácené k Atlantiku a to je ta jediná věc, kterou je potřeba o jeho počasí vědět. Oceán se ohřívá pomaleji než uzavřené Středozemní moře a stejně pomalu chladne, takže tu není ostrý rozdíl mezi létem a zimou. Lisabon má v lednu kolem patnácti stupňů ve dne, tedy víc, než mívá Praha v dubnu, a v srpnu se drží kolem osmadvaceti, tedy míň, než bývá v Madridu.
Za to může studený Kanárský proud, který táhne podél pobřeží vodu od severu, a k tomu letní vzestupné proudění, kdy vítr od severu odhání povrchovou vodu od břehu a nahrazuje ji chladnější voda ze dna. Výsledek je zvláštní: v srpnu je vzduch osmadvacet stupňů a voda u Lisabonu jen sedmnáct. Kdo si představuje Portugalsko jako koupací destinaci ve stylu Řecka, bude překvapený. Na koupání se jezdí na jih, do Algarve, kde má voda v srpnu kolem dvaadvaceti stupňů, protože je pobřeží obrácené k jihu a chráněné před severním prouděním.
Země se dělí na tři pásma, která mají odlišné srážky. Sever kolem Porta a Braga je zelený, kopcovitý a spadne tu přes tisíc pět set milimetrů za rok, tedy dvakrát víc než v Praze. Střed s Lisabonem má přechodné podnebí a jasně oddělené suché léto. Jih, tedy Alentejo a Algarve, je nejsušší a nejteplejší, s vnitrozemskými čtyřicítkami v červenci a s prakticky nulovými srážkami od června do září.
Zvláštní kapitola je Madeira, ostrov osm set kilometrů od pevniny na úrovni Maroka. Nefunguje jako pevninské Portugalsko ani jako Kanáry, protože je hornatý a strmý, s vrcholem přes osmnáct set metrů. Pasát na něj tlačí vlhký vzduch od severovýchodu, ten se nad horami zvedá a sráží, takže sever ostrova je pralesovitě zelený a jih suchý a slunečný. Průměry se přes rok skoro nemění, v únoru devatenáct a v srpnu pětadvacet stupňů, a proto se sem jezdí na turistiku po celý rok, ne na pláž.
Portugalsko je země, kde se dovolená obvykle skládá z víc věcí než z ležení u vody. Lisabon s tramvají číslo 28 a čtvrtí Alfama, klášter v Belému, Sintra s pohádkovými paláci nad mořem, Porto se sklepy portského na druhém břehu Doura a mys Cabo da Roca jako nejzápadnější bod pevninské Evropy. Na Madeiře se chodí po levadách, zavlažovacích kanálech vedených po vrstevnicích, podél kterých vede několik set kilometrů pohodlných cest.
Prakticky je to bez komplikací. Schengen, euro, z Prahy se létá přímo do Lisabona, Porta i Faro, na Madeiru zhruba čtyři a půl hodiny. Rozdíl proti Česku je jedna hodina zpět. Dálnice jsou dobré, ale část z nich má výhradně elektronické mýto, takže je potřeba mít v půjčeném autě transpondér. Vítr fouká na atlantickém pobřeží skoro pořád a i za sedmadvaceti stupňů se u vody hodí něco přes ramena.