Řecko je pro dovolenou u moře jedna z nejrozmanitějších zemí Evropy, a to hlavně proto, že se táhne přes šest zeměpisných šířek. Mezi severní hranicí u Makedonie a jižním cípem Kréty je vzdušnou čarou skoro osm set kilometrů, což je stejně jako mezi Prahou a Římem. Na sever od Soluně proto začíná sezona až v červnu, zatímco na Krétě už v dubnu bývá na koupání.
Pro plánování se země dělí na tři světy, které se počasím liší víc, než by se čekalo. Pevninské pobřeží kolem Chalkidiki má z Česka nejkratší cestu a nejmírnější léto, protože na něj dosáhne vliv balkánského vnitrozemí. Ostrovy v Egejském moři, tedy Kréta, Rhodos, Kos a Kyklady, jsou nejsušší a mají nejdelší sezonu. Iónské ostrovy na západě včetně Korfu a Zakynthosu jsou naopak nápadně zelené, protože jich se srážky drží podstatně víc.
Ta zeleň má prostý důvod. Vlhký vzduch přichází ze západu, od Itálie, a naráží na hory Peloponésu a řecké pevniny. Iónské ostrovy leží před tou překážkou a dostanou déšť, egejské za ní a zůstávají suché. Rozdíl v ročním úhrnu srážek mezi Korfu a Rhodosem je víc než dvojnásobný, přestože oba leží ve stejné zemi a skoro na stejné rovnoběžce.
Řecké léto určuje meltemi, severní vítr vanoucí od července do září přes Egejské moře. Vzniká tím, že se nad Balkánem drží vyšší tlak a nad Tureckem nižší, a vzduch mezi nimi proudí k jihu. Pro dovolenou to znamená dvě věci. Na jednu stranu je to úleva, protože v největších vedrech srazí pocitovou teplotu a v podstatě dělá řecké léto snesitelným. Na druhou stranu zvedá vlny, občas zastaví trajekty mezi ostrovy a na severně orientovaných plážích umí být nepříjemný. Iónských ostrovů na západě se skoro netýká.
Sezona se v Řecku otevírá a zavírá postupně od jihu k severu. V dubnu je na koupání zatím jen Kréta a jižní ostrovy, v květnu se přidá většina Egejského moře, v červnu už je teplo všude. Na podzim to jde v opačném pořadí: v září je ještě všude dobře, v říjnu se sezona stahuje k jihu a v listopadu zbývá prakticky jen jižní Kréta.
Léto je suché skoro po celé zemi. Od června do srpna prší tak výjimečně, že se s deštěm při plánování nemusí počítat. Ta srážková díra je hluboká hlavně na východě a jihu - jsou místa, kde ve dvou letních měsících nespadne prakticky nic. Vzhledem k tomu, že veškerá roční voda přijde mezi říjnem a březnem, je sucho v pozdním létě běžný stav krajiny, ne výjimka.
Kdo se rozhoduje mezi ostrovy, měl by vzít v úvahu i to, jak vysoké hory na nich jsou. Ostrov s dvoutisícovkou uprostřed, jako je Kréta nebo Kefalonie, má na návětrné a závětrné straně dost odlišné počasí. Plochý ostrov bez hor je naopak větrnější, protože mu nic nebrání v proudění, ale zase je na něm počasí všude stejné.
Zima v Řecku není jen chladnější léto. Na severu a v horách sněží a lyžuje se, což řadu lidí překvapí. Řecká pohoří dosahují přes dva a půl tisíce metrů a sníh na nich leží měsíce. Na pobřeží zima znamená hlavně déšť, teploty zůstávají mírné a mráz je vzácný.
Doprava je v Řecku součástí plánování počasí víc než jinde. Kdo míří na ostrov, počítá buď s přímou charterovou linkou v sezoně, nebo s přestupem v Athénách a navazujícím trajektem. A právě trajekty jsou to místo, kde počasí zasahuje do programu: při silném meltemi se spoje mezi ostrovy ruší, někdy i na dva dny po sobě. Kdo má napjatý návrat, neměl by si poslední noc plánovat na ostrově, ze kterého se odjíždí jen lodí.
Vzdálenosti na mapě klamou. Ostrovy, které vypadají jako sousedé, spolu nemusí mít žádné přímé spojení, protože trajektové linky vedou paprskovitě z Pirea. Přeskočit ze severního Egejského moře na Dodekanés může znamenat cestu přes Athény. Do plánu na dva ostrovy v jednom termínu proto patří rezerva.
Na co se dá v Řecku spolehnout, je stabilita letního počasí. Od poloviny června do konce srpna je obloha den za dnem stejná a předpověď se prakticky nemění. Situace, kdy by déšť překazil program, je na jihu tak vzácná, že se s ní nepočítá. Zajímavé je to naopak na okrajích sezony, v dubnu, květnu, říjnu a listopadu, kdy se počasí mění ze dne na den a předpověď má skutečnou cenu.
Poslední věc, kterou je dobré vědět, se týká vody. Řecké ostrovy jsou v pozdním létě suché a řada z nich zásobuje vodu z pevniny nebo z odsolování. Není to věc, která by dovolenou zkazila, ale vysvětluje to, proč krajina v srpnu vypadá spálená a proč se zelené fotky z prospektů obvykle fotí na jaře.