Budva je hlavní letovisko černohorského pobřeží a leží zhruba uprostřed jeho délky, mezi Boku Kotorskou na severu a Barem na jihu. Je to jedno z nejstarších měst na Jadranu, jeho počátky se kladou do doby přes dva tisíce let zpět, a zároveň nejrušnější místo v zemi. Opevněné staré město stojí na skalním výběžku přímo nad pláží a za ním se táhne moderní zástavba a hotely.
Zásadní pro pochopení místa je geografie. Černohorské pobřeží je nejstrmější na celém Jadranu, hory se zvedají hned za městem a masiv Lovćen dosahuje sedmnácti set metrů ve vzdálenosti sotva deseti kilometrů od moře. Znamená to, že rovinatého místa je málo, pláže jsou krátké a vklíněné mezi skály, a zároveň že se z pláže dá za hodinu vyjet do úplně jiného světa, kde je o deset stupňů chladněji.
Klima je středomořské a sezona drží od června do konce září. Voda má v červnu kolem dvaadvaceti stupňů, v srpnu vrcholí kolem pětadvaceti a v září se drží nad třiadvaceti. Denní teploty v létě se pohybují kolem devětadvaceti stupňů. Zima je mírná, ale mokrá: díky horám za pobřežím tu spadne přes tisíc šest set milimetrů srážek za rok, což je dvakrát víc než v Praze, jen soustředěných do podzimu a zimy. V nedaleké Crkvici nad Bokou byly naměřeny úhrny přes čtyři tisíce milimetrů, tedy jedny z nejvyšších v Evropě.
Pláže v okolí jsou různé a stojí za to vědět, která je která. Slovanská pláž přímo u města je nejdelší, s hrubým pískem a plná lidí. Mogren se dvěma zátokami je dostupný stezkou podél útesu a je hezčí. Jaz několik kilometrů severně je oblázkový a rozlehlý a pořádají se na něm velké koncerty. Bečići a Rafailovići na jih od města mají nejlepší poměr velikosti a kvality. Nejfotografovanější je ale Sveti Stefan, bývalá rybářská vesnice na skalním ostrůvku spojeném s pevninou úzkou šíjí, kterou v šedesátých letech přestavěli na luxusní hotel. Dnes je uzavřená pro veřejnost a dá se prohlédnout jen zvenčí, což většině lidí stačí, protože jde hlavně o pohled ze silnice nad ní.
Okolí je to, co dělá z Budvy něco víc než letovisko. Boka Kotorská je odtud dvacet kilometrů, Kotor s hradbami stoupajícími po skále k pevnosti svatého Jana je hodinu cesty. Serpentina na Lovćen s pětadvaceti zatáčkami vede k mauzoleu Petra Petroviće Njegoše ve výšce šestnácti set metrů, odkud je za jasného dne vidět skoro celá země. Do národního parku Durmitor s kaňonem Tary, nejhlubším v Evropě, je to tři hodiny.
Budva má pověst nejhlučnějšího místa na pobřeží a v hlavní sezoně je opravdu přeplněná, zejména v druhé polovině července a v srpnu. Kdo chce klid, bydlí v Petrovci nebo v Bečići a do Budvy jezdí jen na večer.
Prakticky je nejbližší letiště v Tivatu, pětadvacet kilometrů daleko, a z Prahy se tam letí necelé dvě hodiny. Černá Hora není v Evropské unii ani v Schengenu, ale platí se eurem, které si zavedla jednostranně, a Češi sem mohou bez víza s občanským průkazem. Autem je to z Prahy přes tisíc čtyři sta kilometrů přes Chorvatsko a Bosnu, tedy s hraničními kontrolami.