Dalmácie je nejdelší a nejjižnější část chorvatského pobřeží, táhne se zhruba od Zadaru přes Šibenik a Split až k Dubrovníku a Prevlace na hranici s Černou Horou. Měří přes čtyři sta kilometrů a patří k ní většina z tisícovky chorvatských ostrovů. Zatímco Istrie je jeden kompaktní poloostrov, Dalmácie je úzký pás mezi Dinárskými horami a mořem, který je na řadě míst široký jen pár kilometrů.
Právě ta úzkost je klíč k jejímu počasí. Hory za pobřežím zadržují vzduch z vnitrozemí a zároveň spadají do moře tak prudce, že středomořský pás končí prakticky hned za první řadou kopců. Sezona je díky jižní poloze delší než na Istrii: moře má už v půlce června dvaadvacet stupňů, v srpnu vrcholí kolem šestadvaceti a ještě v půlce září se drží nad čtyřiadvaceti. V Dubrovníku, který leží nejjižněji, se dá koupat i v prvních říjnových dnech.
Vítr má tu dvě podoby a obě mají místní jména. Bóra padá z Velebitu k moři, je studená a nárazovitá a dokáže během hodiny rozbouřit hladinu, zavřít most u Maslenice a zrušit trajekt. Nejsilnější je pod Velebitem v okolí Senje a v zimě, ale objeví se i v létě. Jugo je vlhký jižní vítr, který nese oblačnost a déšť a zvedá dlouhou pravidelnou vlnu. Kdo plánuje plavbu nebo přejezd na ostrov, měl by si předpověď kontrolovat, protože přerušená doprava na ostrovy je tu běžná věc, ne výjimka.
Pobřeží se dá rozdělit na tři části. Severní kolem Zadaru a Šibeniku má nejvíc ostrovů a nejlepší podmínky pro jachting, protože jsou mezi nimi chráněné kanály, ve kterých se dá plout i za horšího počasí. Střední kolem Splitu, Trogiru a Makarské je nejzastavěnější a má nejlepší spojení, přičemž Makarská riviéra pod horou Biokovo je asi šedesát kilometrů oblázkových pláží pod dvanáctisetmetrovým hřebenem, který na pláž odpoledne vrhá stín. Jižní kolem Dubrovníku a poloostrova Pelješac je nejteplejší a nejdražší.
Ostrovy jsou samostatná kapitola a každý má jinou povahu. Hvar je nejslunečnější, s levandulovými poli a nočním životem, který se do Chorvatska jinak nehodí. Brač má Zlatni rat u Bolu, tedy oblázkový výběžek, který mění tvar podle proudů a větru, a taky lom, ze kterého se brávala bílá deska na Diokleciánův palác. Vis byl do roku 1989 vojenskou zónou uzavřenou cizincům, takže na něm skoro nic nestihli postavit. Korčula má opevněné město v rybí kosti ulic, které bylo navržené tak, aby jimi procházel vítr, ale nefoukal skrz.
Kulturní hustota je tu nezvykle vysoká. Diokleciánův palác ve Splitu je pozdně římská rezidence, ve které se dodnes bydlí a obchoduje, takže to není skanzen, ale živá čtvrť s obchody v antických sklepeních. Trogir je kompletně dochované středověké město na ostrůvku mezi pevninou a Čiovem. Dubrovník má nepřerušený okruh hradeb dlouhý necelé dva kilometry, po kterém se dá projít nad střechami, a v hlavní sezoně se doporučuje jít brzy ráno, jinak se na hradbách stojí frontou. Všechna tři místa jsou na seznamu UNESCO.
Národní parky jsou z pobřeží dostupné na jednodenní výlet. Krka má vodopády, u kterých vedou dřevěné chodníky přímo nad vodou, a od roku 2021 je koupání pod hlavním vodopádem zakázané kvůli ochraně travertinu. Kornati jsou souostroví osmdesáti neobydlených ostrovů, kam se pluje lodí a kde nenajdete stín ani pitnou vodu. Paklenica je kaňon ve Velebitu s horolezeckými stěnami a značenými cestami na hřeben. Plitvická jezera jsou od Zadaru asi dvě hodiny cesty a vstupenky se v létě vyprodávají dopředu.
Prakticky vede z Česka dálnice A1 až k Pločím a cesta z Prahy do Splitu měří kolem tisíce sta kilometrů. Do Dubrovníku se dnes jede přes most na Pelješac, takže se neprojíždí bosenským Neumem a odpadá dvojí hraniční kontrola. Létá se do Splitu, Zadaru i Dubrovníku, z Prahy zhruba hodinu a půl. Na ostrovy vozí trajekty Jadrolinija, v sezoně se na ně s autem čeká i několik odjezdů a rezervace se vyplatí. Chorvatsko je od ledna 2023 v Schengenu i v eurozóně.