Istrie je největší poloostrov Jadranu a z Česka nejbližší kus chorvatského moře. Z Prahy je to zhruba osm set kilometrů a dá se sem dojet za jeden den, což z ní udělalo destinaci pro prodloužené víkendy a pro rodiny, které nechtějí strávit půlku dovolené cestou. Zároveň je to nejseverněji položená chorvatská destinace, a to určuje její počasí.
Severní poloha znamená kratší a mírnější sezonu. Voda se v severním Jadranu prohřívá pomaleji, v červnu má kolem dvaadvaceti stupňů a vrcholu kolem pětadvaceti dosáhne až v druhé polovině srpna. V září klesá rychleji než v Dalmácii, takže sezona prakticky končí v půlce měsíce. Denní teploty v létě se drží kolem osmadvaceti až devětadvaceti stupňů, tedy o dva až tři stupně níž než ve Splitu, a pro řadu lidí je to výhoda, protože se v tom dá ještě normálně existovat a chodit přes den ven.
Poloostrov se dělí na tři pásma, kterým se podle barvy půdy říká modrá, zelená a bílá Istrie. Modrá je pobřeží, zelená je vnitrozemí s lesy a poli a bílá je vápencová náhorní část pod pohořím Učka. Vnitrozemí je to, co Istrii odlišuje od zbytku chorvatského pobřeží: kopce s opevněnými městečky na vrcholech, vinice, olivové háje a dubové lesy, ve kterých rostou lanýže. Bílý lanýž z okolí Motovunu patří mezi nejcennější na světě a v roce 1999 se tu našel exemplář vážící přes kilogram a čtvrt, který se zapsal do Guinnessovy knihy. Sezona bílého lanýže je na podzim, černý se sbírá po většinu roku a v restauracích v Livade se z něj dělá celé menu.
Pobřeží je oblázkové a skalnaté, jako většina Jadranu. Písek prakticky není, zato je voda mimořádně čistá, protože chybí řeky, které by nesly sediment. Do vody se často vstupuje po betonových plošinách se žebříky, což je tu běžné a hotely to tak stavěly záměrně. Západní pobřeží kolem Poreče, Rovinje a Vrsaru je mírné a mělčí, s hustou nabídkou kempů a apartmánů, a právě tady je největší koncentrace kempování v celém Chorvatsku. Východní strana v Kvarnerském zálivu je strmější a méně zastavěná. Nejjižnější cíp u Puly má nejlepší podmínky pro potápění, protože leží u vraků a útesů, mimo jiné u parníku Baron Gautsch potopeného v roce 1914.
Historie je tu římská a benátská zároveň. Pulský amfiteátr z prvního století je šestý největší dochovaný římský amfiteátr na světě a jako jediný má zachované všechny tři patra vnějšího obvodu, protože ho Benátčané chtěli rozebrat a odvézt do Benátek, ale místní jim v tom zabránili. Eufraziova bazilika v Poreči má byzantské mozaiky z šestého století a je na seznamu UNESCO. Rovinj je benátské město na poloostrově s kostelem svaté Eufemie na vrcholu a s domy padajícími přímo do moře, které se vyfotí prakticky samo. Motovun, Grožnjan a Hum, který se označuje za nejmenší město světa, jsou vnitrozemská městečka na kopcích, kam se jezdí na výlet a odkud je vidět celé údolí Mirny.
Zvláštní kapitolou jsou Brijunské ostrovy naproti Fažaně. Byly letním sídlem Josipa Broze Tita, který sem zval státníky a filmové hvězdy, a dnes jsou národním parkem. Chodí se po nich s průvodcem a jsou na nich římské vily, dinosauří stopy staré sto milionů let a safari park s potomky zvířat, která Titovi darovali cizí státníci.
Istrie má taky vlastní kuchyni, která se od dalmatské liší. Místo ryb je tady základem vnitrozemí: pršut sušený na bóře bez uzení, ovčí sýr, těstoviny fuži a pljukanci, chřest z jarních lesů a k tomu bílá malvazija a červený teran. Olivový olej z Istrie se opakovaně umisťuje na předních místech světových žebříčků.
Prakticky vede z Česka cesta přes Rakousko a Slovinsko, na které je potřeba rakouská i slovinská dálniční známka. Istrijský ypsilon je rychlá silnice, která poloostrov protíná a vede tunelem pod Učkou, kde se platí mýto. Létá se do Puly, cesta z Prahy trvá zhruba hodinu a půl. Chorvatsko je od ledna 2023 v Schengenu i v eurozóně, takže se na hranici nestaví a neplatí se kunami.