Supercela

Supercela je bouřka, jejíž výstupný proud rotuje. Tomu rotujícímu sloupci vzduchu se říká mezocyklóna a bývá široký několik kilometrů. Rotace odděluje výstupný a sestupný proud, takže si bouřka sama nezablokuje přísun teplého vlhkého vzduchu. Běžná bouřka se po hodině udusí vlastním deštěm, který padá do jejího výstupného proudu. Supercela vydrží i několik hodin a putuje krajinou desítky až stovky kilometrů.

Jak supercela vzniká

Kromě běžných podmínek pro bouřky potřebuje supercela výrazný střih větru, tedy změnu rychlosti a směru větru s výškou. Když u země fouká slabě od jihovýchodu a v několika kilometrech silně od západu, vzduch mezi tím se začne převalovat jako válec. Výstupný proud bouřky tenhle válec zvedne a postaví na výšku, a tak vznikne rotace. Střih zároveň odkloní srážky stranou od výstupného proudu, takže ho nedusí. V Česku takové podmínky nastávají hlavně v létě před výraznou studenou frontou.

Co supercela přináší

• velké kroupy: silný výstupný proud je udrží v mraku dlouho, takže narostou,
• ničivé nárazy větru: ze sestupného proudu a z čela bouřky,
• přívalový déšť: na úzkém pásu, kudy bouřka prochází,
• tornádo: vzniká jen z menšiny supercel, ale skoro všechna silná tornáda jsou ze supercel.

V Česku se supercely objevují několikrát do roka a většina z nich tornádo nevytvoří. Projeví se krupobitím a silným větrem, často na pásu dlouhém desítky kilometrů. Kvůli dlouhé životnosti a předvídatelnému pohybu jsou to bouřky, u kterých má smysl varovat obce na trase s předstihem desítek minut.

Supercela na radaru

Na radaru se supercela pozná podle dlouho trvajícího jádra vysoké odrazivosti, které se pohybuje jinam než okolní bouřky. Supercela se často stáčí doprava od převládajícího proudění, což je jeden z nejspolehlivějších rozpoznávacích znaků. U silných supercel se na okraji jádra objevuje hákovitý výběžek, takzvaný hák, který odpovídá srážkám obtáčeným kolem mezocyklóny. Rotaci samotnou ukazují dopplerovské radary, které měří rychlost pohybu kapek k radaru a od něj.