Černá Hora je nejmenší z jadranských zemí a zároveň ta nejstrmější. Pobřeží měří jen kolem tří set kilometrů, ale hory se za ním zvedají tak prudce, že z pláže v Budvě je to na vrchol Lovćenu ve výšce přes sedmnáct set metrů vzdušnou čarou sotva deset kilometrů. Právě tenhle rozdíl výšek určuje počasí i to, jak dovolená vypadá: dopoledne u vody, odpoledne v horách o deset stupňů chladněji.
Nejzajímavější kus pobřeží je Boka Kotorská. Není to fjord v pravém slova smyslu, ale zatopené říční údolí, které se do pevniny zařezává skoro třicet kilometrů a je ze všech stran obklopené stěnami. Voda v něm je klidnější a v létě teplejší než na otevřeném pobřeží, protože se v uzavřeném prostoru rychleji prohřeje. Zároveň je Boka jedním z nejdeštivějších míst Evropy, v Crkvici nad zálivem spadne přes čtyři tisíce milimetrů srážek za rok, což je pětkrát víc než v Praze. Skoro všechny padnou v zimě, v létě je tu sucho jako jinde ve Středomoří.
Otevřené pobřeží od Budvy na jih je jiné. Je slunečnější, sušší a s dlouhými plážemi, přičemž Velika plaža u Ulcinje měří dvanáct kilometrů a je na Jadranu naprostou výjimkou, protože je celá písečná. Sezona drží od června do konce září, voda má v srpnu kolem pětadvaceti stupňů a v září ještě třiadvacet.
Vnitrozemí je samostatný důvod k cestě. Kaňon Tary je se svými přibližně třinácti sty metry nejhlubší v Evropě a jezdí se v něm na raftech, národní park Durmitor má ledovcová jezera a v zimě lyžařské středisko Žabljak, a Skadarské jezero na hranici s Albánií je největší jezero Balkánu s pelikány a zaplavenými klášterními ostrůvky. Z pobřeží je do Durmitoru zhruba tři hodiny cesty, takže jde spíš o výlet na dva dny než na jeden.
Města na pobřeží mají v přepočtu na kilometr nebývalou hustotu historie. Kotor je opevněné středověké město pod skálou se schodištěm k pevnosti svatého Jana, Perast je barokní vesnice s ostrůvkem Gospa od Škrpjela postaveným lidmi z navršených kamenů, Budva má hradbami obehnané staré město přímo nad pláží a Sveti Stefan je bývalá rybářská vesnice na ostrůvku, dnes uzavřený luxusní resort, který se dá vidět jen zvenčí.
Prakticky je Černá Hora mimo Evropskou unii i Schengen, přesto se tu platí eurem, protože si ho země zavedla jednostranně. Češi sem mohou bez víza s občanským průkazem. Létá se do Tivatu nebo Podgorice, z Prahy je to necelé dvě hodiny, a z tivatského letiště je to do Budvy dvacet minut. Autem je cesta přes tisíc čtyři sta kilometrů a vede přes Chorvatsko a Bosnu, takže je potřeba počítat s hraničními kontrolami a v sezoně i s koloniemi.