Mrazový den

Mrazový den patří mezi charakteristické dny, kterými klimatologie popisuje ráz zimy. Rozhoduje denní minimum teploty vzduchu měřené ve 2 m nad zemí. Když minimum klesne pod nulu, je den mrazový bez ohledu na to, jak teplo bylo odpoledne. Tím se liší od ledového dne, kdy musí mrznout nepřetržitě celý den. Mrazové dny jsou proto výrazně častější a objevují se i v obdobích, kdy přes den bývá příjemně.

Typický mrazový den mimo zimu vzniká po jasné a klidné noci. Povrch bez oblačnosti rychle vyzařuje teplo, vzduch u země chladne a k ránu klesne pod nulu, zatímco odpolední slunce teplotu zase vytáhne vysoko nad ni. Oblačnost nebo vítr naopak noční ochlazení brzdí, takže pod zataženou oblohou mrzne méně často. Nejvíc mrazových dnů mají hory a uzavřené kotliny, kam se studený vzduch v noci stéká, nejméně velká města.

Kdy mrazové dny bývají

V nížinách Česka se první mrazy objevují obvykle v říjnu a poslední v dubnu, v chladnějších polohách i v květnu. Podzimní a jarní mrazové dny jsou ty nejzrádnější, protože přicházejí v době, kdy rostliny ještě nebo už rostou. V zimě jsou mrazové dny pravidlem a jejich počet spolu s počtem ledových dnů ukazuje, jak tuhá zima byla. V posledních desetiletích mrazových dnů na dlouhodobých stanicích v Česku ubylo, protože se zvedají hlavně noční minima. Počty pro jednotlivé roky a města jsou v historii počasí.

Mrazový den a přízemní mráz

Pro zahrádkáře a ovocnáře je často důležitější přízemní mráz, který se měří 5 cm nad zemí. Za jasných nocí bývá u země o několik stupňů chladněji než ve 2 m, takže mrzne i tehdy, když oficiální minimum zůstane nad nulou. Rozdíl mezi oběma údaji je na jaře zásadní: podle meteorologické budky nemrzlo, a přesto jsou květy spálené. Mrazový den v klimatologickém smyslu se ale počítá vždy jen z teploty ve 2 m.