Kalábrie je nejjižnější kraj pevninské Itálie a tvoří špičku poloostrova, který na mapě vypadá jako bota. Je obklopená ze tří stran mořem a mezi jejími dvěma pobřežími je rozdíl, který stojí za pozornost. Západní tyrhénská strana je strmá, s útesy padajícími do moře a s nejhezčími plážemi kraje kolem Tropey. Východní jónská strana je plošší, sušší a méně navštěvovaná, s dlouhými oblázkovými pásy a s antickými vykopávkami.
Uprostřed kraje leží hory, které se z pobřeží nečekají. Pohoří Sila je náhorní plošina ve zhruba patnácti stech metrech, pokrytá borovicovými lesy a jezery, s národním parkem a v zimě se sněhem. Aspromonte na samém jihu se zvedá k devatenácti stům metrů a spadá k moři tak prudce, že mezi vrcholem a hladinou je vzdušnou čarou dvacet kilometrů. Právě proto se dá v Kalábrii v jednom dni lyžovat i koupat, i když se to dělá málokdy.
Léto je africké. Kalábrie leží na úrovni severního Řecka a Tuniska, v červenci a srpnu má běžně přes dvaatřicet stupňů a od června do září neprší prakticky vůbec. Když zafouká scirocco od Sahary, přejde teplota přes osmatřicet. Vnitrozemské hory mají naproti tomu srážky přes tisíc dvě stě milimetrů za rok, protože zachytávají vlhký vzduch od obou moří. Sezona u moře drží od poloviny června do poloviny října a voda má v srpnu kolem šestadvaceti stupňů.
Tropea je to, kvůli čemu se sem jezdí. Historické město stojí na skalní ostrožně padesát metrů nad mořem a pod ním je pláž s bílým pískem a průzračnou vodou. Nad hladinou na vlastní skále stojí kostel Santa Maria dell'Isola, kdysi na ostrůvku, dnes spojený se břehem. Okolní pobřeží zvané Costa degli Dei měří přes čtyřicet kilometrů a je z hlediska barvy vody jedno z nejlepších v pevninské Itálii. Z Tropey je za dobré viditelnosti vidět sopečný ostrov Stromboli, který je nepřetržitě činný a v noci na něm bývá vidět záře.
Kalábrie má jednu vlastnost, která ji odlišuje od zbytku Itálie. Zůstala mimo hlavní turistické trasy a je znatelně chudší než sever země, což se pozná na infrastruktuře i na tom, že se tu mimo hlavní letoviska málokdy domluvíte anglicky. Zároveň to znamená nižší ceny, méně lidí a jídlo, které je opravdu místní: cibule z Tropey, pikantní pomazánka nduja z Spilinga a citrusy bergamot, který roste komerčně prakticky jen tady.
Za návštěvu stojí i to, co po sobě nechali Řekové. Kalábrie byla součástí Velkého Řecka a v muzeu v Reggio Calabria jsou uložení Riacští bronzoví bojovníci, dvě sochy z pátého století před naším letopočtem vylovené z moře v roce 1972, které patří mezi nejvýznamnější dochované řecké bronzy vůbec.
Prakticky se létá do Lamezia Terme, z Prahy zhruba dvě hodiny, a odtud je do Tropey necelá hodina. Autem je to z Česka přes patnáct set kilometrů a jede se dva dny. Silnice po západním pobřeží je klikatá a v sezoně přetížená.