Lanzarote je nejsevernější a nejméně obvyklý z Kanárských ostrovů. Vypadá jinak než všechny ostatní, protože jeho současnou podobu vytvořila jediná událost: erupce, která začala v roce 1730 a s přestávkami trvala šest let. Během té doby zaplavila láva skoro čtvrtinu ostrova, pohřbila jedenáct vesnic a nejúrodnější půdu a zanechala po sobě krajinu černých polí, kráterů a lávových proudů, ve které dodnes na řadě míst neroste nic.
Národní park Timanfaya je jádro té oblasti a je přístupný jen autobusem po vyhrazené trase, protože povrch je stále nestabilní. Zem je pár metrů pod povrchem tak horká, že se v otvoru vznítí suché křoví a nalitá voda vystřelí jako gejzír. V restauraci El Diablo, kterou navrhl César Manrique, se maso griluje nad geotermálním otvorem bez jakéhokoli paliva.
Manrique je druhé jméno, které Lanzarote určuje. Byl to místní umělec a architekt, který v šedesátých a sedmdesátých letech prosadil pravidla, jimiž se ostrov řídí dodnes: žádné budovy vyšší než dvě patra mimo hlavní město, žádné billboardy podél silnic, bílé fasády se zelenými nebo modrými okenicemi. Právě proto tu nejsou hotelové věže jako na jihu Tenerife a ostrov působí jednotně. Manrique zároveň vytvořil několik staveb, které patří k hlavním cílům návštěvy, například Jameos del Agua, koncertní sál a jezírko v lávovém tunelu, nebo vyhlídku Mirador del Río nad útesem ve výšce čtyř set metrů.
Sopečná půda dala vzniknout i zdejšímu vinařství, které se nepodobá ničemu jinému. V oblasti La Geria se vinná réva pěstuje v kruhových jamách vyhloubených do vrstvy sopečného popela a chráněných půlkruhovou kamennou zídkou proti větru. Popel v noci zachytává vlhkost z rosy a předává ji kořenům, takže réva roste v místě, kde spadne kolem sto padesáti milimetrů srážek za rok. Z hroznů malvasía se dělá suché bílé víno.
Počasí je typicky kanárské a po celý rok vyrovnané, v lednu kolem jednadvaceti stupňů ve dne a v srpnu kolem osmadvaceti. Prší minimálně, obloha bývá jasná a fouká pasát, i když o něco slaběji než na Fuerteventuře. Voda má v zimě kolem devatenácti a v září třiadvacet stupňů. Nejlepší koupání je na jihu v Playa Blanca a v zátokách Papagayo, kde je světlý písek a klidná voda, zatímco severní pobřeží je skalnaté a s příbojem.
Prakticky trvá let z Prahy asi pět hodin na letiště u Arrecife. Ostrov je malý, měří šedesát kilometrů, a dá se objet za den. Silnice jsou dobré a prázdné. Vstupy do hlavních atrakcí spravuje jedna organizace a prodává na ně zvýhodněnou kombinovanou vstupenku. Trajekt na Fuerteventuru z Playa Blanca trvá pětadvacet minut.