Antalya je hlavní město turecké riviéry a zároveň nejrychleji rostoucí letovisko Středomoří. Leží v zálivu obráceném k jihu a v zádech má pohoří Taurus, jehož vrcholy přesahují tři tisíce metrů a zvedají se pouhých třicet kilometrů od pobřeží. Tahle sestava, tedy jižní orientace a vysoká hradba na severu, vytváří na úzkém pásu mezi horami a mořem podmínky, jaké v Evropě nikde jinde nejsou.
Hory odrážejí chladný vzduch z anatolského vnitrozemí a zároveň zesilují sluneční ohřev pobřežní roviny. Výsledkem je, že Antalya má nejdelší koupací sezonu ve Středomoří: voda překročí dvaadvacet stupňů už v půlce května a pod tuhle hranici klesne teprve v listopadu. V srpnu dosahuje osmadvaceti stupňů, což je z evropských pobřeží nejvíc spolu s Kyprem. Zima je tu mírná, v lednu bývá přes den kolem patnácti stupňů, ale je to zároveň jediné deštivé období, srážky se soustředí od listopadu do března a spadne jich přes tisíc milimetrů za rok.
Léto je naopak tvrdé a bez kapky vody. V červenci a srpnu se denní teploty běžně drží mezi třiceti čtyřmi a třiceti sedmi stupni a noci neklesají pod pětadvacet, takže se bez klimatizace nedá spát. Vlhkost je vysoká, protože moře je teplé, a horko se snáší hůř než například na sušším Kypru. Nejpříjemnější období jsou květen a druhá polovina září a říjen, kdy je vzduch kolem osmadvaceti stupňů a moře pořád ještě přes šestadvacet. Kdo jede s malými dětmi, měl by se srpnu vyhnout, protože ani ve stínu neklesne teplota pod třicet.
Pobřeží kolem města má několik odlišných částí a mezi krajními je hodina cesty. Lara na východě má dlouhou písečnou pláž a velké resortní hotely, které stojí v řadě u vody, mezi nimi i ty s napodobeninami Kremlu a benátských kanálů. Konyaaltı na západě je oblázková pláž přímo pod městem s výhledem na hory Beydağları, které jsou do června pokryté sněhem. Dál na západ leží Kemer, kde hory padají přímo do moře a je tam chladněji a zeleněji, a na východ pak Belek s golfovými hřišti a Side s nejširšími plážemi a antickým městem přímo mezi hotely.
Antalya není jen pláž a to je proti ostatním středomořským letoviskům její přednost. Staré město Kaleiçi je opevněná osmanská čtvrť s dřevěnými domy nad přístavem, se zbytky římských hradeb a Hadriánovou branou z druhého století, postavenou k návštěvě císaře Hadriána v roce 130. Perge patnáct kilometrů od města je rozlehlé římské město s kolonádou, lázněmi a stadionem pro dvanáct tisíc diváků. Aspendos má nejzachovalejší římské divadlo ve Středomoří, pojme sedm tisíc lidí a dodnes se v něm hraje, protože se zachovala i jevištní stěna, která drží akustiku. Vodopády Düden padají v jedné části přímo z útesu do moře a dají se vidět z lodi.
Za pozornost stojí i to, co je nad městem. Silnice stoupá do hor Taurus a už po padesáti kilometrech je člověk ve výšce patnácti set metrů, kde je i v srpnu příjemných dvaadvacet stupňů. Ve středisku Saklıkent se v zimě lyžuje, a protože je to od pláže hodina cesty, patří Antalya k několika málo místům na světě, kde se dá dopoledne lyžovat a odpoledne koupat. Kaňon Köprülü východně od města je místo, kam se jezdí na rafty, a antický most přes něj z druhého století je pořád v provozu.
Podél pobřeží vede Lykijská stezka, dálková trasa dlouhá přes pět set kilometrů z Fethiye do Antalye. Vede po útesech nad mořem, přes antické Olympos a kolem Chiméry, tedy skalní stěny u Çıralı, kde z pukliny prosakuje zemní plyn a hoří nepřetržitě po tisíciletí. Antičtí mořeplavci se podle těch plamenů orientovali.
Prakticky se z Prahy létá zhruba tři hodiny a v sezoně od května do října jsou lety každý den. Letiště je patnáct kilometrů od centra, transfer do Side nebo Kemeru trvá hodinu až hodinu a půl. Turecko není v Evropské unii ani v Schengenu, na cestu Čechům stačí občanský průkaz a vízum nepotřebují. Platí se lirou, která dlouhodobě rychle ztrácí hodnotu, takže má smysl měnit po částech až na místě. Čas je proti Česku v létě o hodinu a v zimě o dvě napřed, protože Turecko od roku 2016 na zimní čas nepřechází.