Rhodos leží úplně na východním okraji Řecka, blíž k tureckému pobřeží než k jakémukoli většímu řeckému ostrovu. Od Turecka ho dělí sotva osmnáct kilometrů, od Athén přes čtyři sta. Ta poloha z něj dělá jedno z nejslunečnějších míst Evropy, protože leží mimo dráhu atlantických tlakových níží, které se do východního Středomoří dostanou jen výjimečně. Slunečních hodin má přes tři tisíce za rok, tedy skoro dvakrát tolik co Praha.
Ostrov je protáhlý od severu k jihu, měří asi osmdesát kilometrů a přes celou délku ho dělí nízký hřeben s nejvyšší horou Attavyros ve výšce dvanácti set metrů. Hřeben rozděluje ostrov na dvě strany, které se počasím liší natolik, že výběr letoviska rozhoduje o tom, jakou dovolenou zažijete. Západní pobřeží obrácené k Egejskému moři dostává plnou sílu meltemi, severního větru, který v létě fouká přes celé Egejské moře. Je proto větrné, s vlnami a chladnější vodou, a stalo se z něj centrum windsurfingu, hlavně v Ialyssu a Prasonisi. Východní pobřeží obrácené ke Středozemnímu moři je v závětří, klidné, s teplejší vodou a s většinou rodinných letovisek jako Faliraki, Kolymbia nebo Lindos.
Sezona je tu jedna z nejdelších v Řecku. Květen už má pětadvacet stupňů, ale voda jen kolem dvaceti, takže se koupou spíš otužilci. Červen je příjemný, červenec a srpen dosahují jednatřiceti až třiatřiceti stupňů a v tu dobu meltemi pravidelně fouká, takže se horko snáší lépe, než by čísla napovídala. Zlatý čas přichází v září, kdy se vzduch vrací k osmadvaceti stupňům a moře drží pětadvacet, a ještě v polovině října má voda přes třiadvacet stupňů. Od června do září neprší prakticky vůbec.
Historie je na Rhodu neobvykle vrstevnatá. Staré město v Rhodosu je největší dochované obydlené středověké město v Evropě a je celé na seznamu UNESCO. Postavili ho johanité, kteří tu po ztrátě Svaté země sídlili od roku 1309 přes dvě stě let, než je odtud vytlačil Sulejman Nádherný. Ulice rytířů s velmistrovským palácem vypadá skoro stejně jako tehdy, protože ji ve třicátých letech nechali Italové obnovit do původní podoby. Právě u vjezdu do zdejšího přístavu podle tradice stával Rhodský kolos, jeden ze sedmi divů starověkého světa, který ale zemětřesení srazilo už ve třetím století před naším letopočtem a nic z něj nezbylo.
Lindos na východním pobřeží je bílé městečko pod akropolí na skále nad zátokou a patří k nejfotografovanějším místům Řecka. Nahoru se chodí pěšky úzkými uličkami, kde se auta nevejdou. Kameiros na západě je naopak tiché antické město bez davů, opuštěné už ve starověku, takže se dochoval půdorys ulic i vodovod.
Ostrov má i pár míst, která se jinde nevidí. Údolí motýlů je zalesněná soutěska, kde se v létě usazují tisíce můr přástevníka kostivalového, přitahovaných vůní pryskyřice ambroně, a je zakázané tleskat nebo je jinak plašit, protože v tom období nepřijímají potravu a každé vyrušení je stojí energii. Prasonisi je jižní cíp, kde se stýká Egejské a Středozemní moře a mezi dvěma hladinami vede úzká písečná šíje, na jedné straně s vlnami a na druhé s klidem. Sedm pramenů je stinné údolí s tunelem, kterým se prochází bosky ve vodě.
Vnitrozemí je proti pobřeží prázdné a stojí za projížďku. Vesnice Embonas pod nejvyšší horou je vinařská a dělá se v ní bílé víno z odrůdy athiri. Klášter Tsambika stojí na skále nad stejnojmennou pláží a vede k němu tři sta schodů. Na jihu za Gennadi končí zástavba úplně a zbývá dvacet kilometrů prázdného pobřeží.
Prakticky se z Prahy létá do Rhodosu zhruba tři hodiny a v hlavní sezoně jsou lety každý týden. Ostrov je dost velký na to, aby se vyplatilo půjčit auto, z hlavního města na jižní cíp je to přes hodinu a půl. Autobusy KTEL obsluhují obě pobřeží a jsou levné, ale pomalé a večer nejezdí. Trajekt do turecké Marmaris trvá necelé dvě hodiny, na cestu je ale potřeba pas.