Skleníkový efekt

Skleníkový efekt je ohřívání zemského povrchu tím, že některé plyny v atmosféře pohlcují teplo vyzařované Zemí a část ho vracejí zpět. Bez něj by průměrná teplota planety byla hluboko pod nulou.

Země dostává energii od Slunce a stejné množství jí musí vyzářit zpět do vesmíru, jinak by se trvale ohřívala nebo chladla. Slunce svítí hlavně ve viditelném světle, pro které je atmosféra z velké části průhledná. Povrch Země, mnohem chladnější než Slunce, vyzařuje neviditelné tepelné, tedy infračervené záření. A pro to už atmosféra průhledná není. Tento rozdíl je podstatou skleníkového efektu.

Jak to funguje

Sluneční záření projde atmosférou, část se odrazí od oblaků a povrchu zpět a zbytek povrch pohltí a ohřeje se. Ohřátý povrch vyzařuje tepelné záření vzhůru. Molekuly některých plynů ho pohlcují, ohřívají tím okolní vzduch a samy vyzařují dál, všemi směry, tedy i zpět k zemi. Povrch tak dostává energii dvakrát: přímo od Slunce a jako zpětné záření od atmosféry. Ustálí se proto na vyšší teplotě, než jakou by měl bez atmosféry. Do vesmíru nakonec odchází stejně energie jako přichází, jen z vyšších a chladnějších vrstev.

Kdyby atmosféra tepelné záření nepohlcovala, byla by průměrná teplota zemského povrchu asi -18 °C. Ve skutečnosti je kolem 15 °C. Rozdíl zhruba 33 °C je přirozený skleníkový efekt.

Jak skleníkový efekt funguje sluneční záření skleníkové plyny teplo z povrchu část se vrací část uniká zemský povrch
Sluneční záření prochází atmosférou skoro bez překážky a ohřívá povrch. Ten vyzařuje teplo, které vodní pára, oxid uhličitý a další plyny pohlcují a zčásti vracejí zpět. Povrch je díky tomu asi o 33 °C teplejší, než by byl bez atmosféry.

Skleníkové plyny

  • vodní pára: největší podíl, zhruba polovina přirozeného efektu. Její množství se řídí teplotou, teplejší vzduch jí pojme víc,
  • oblaka: asi čtvrtina. Zároveň odrážejí sluneční záření, takže ochlazují i oteplují,
  • oxid uhličitý: asi pětina. Vzniká dýcháním, hořením a rozkladem, pohlcují ho rostliny a oceán,
  • metan, oxid dusný, ozon a další: zbytek. Je jich málo, molekula metanu je ale mnohem účinnější než molekula oxidu uhličitého.

Dusík a kyslík, které tvoří 99 % vzduchu, tepelné záření nepohlcují. Skleníkový efekt tak obstarávají plyny, kterých je v atmosféře dohromady méně než jedno procento. Proto může i malá změna jejich množství znamenat znatelnou změnu teploty.

Zesílení skleníkového efektu

Před průmyslovou érou bylo oxidu uhličitého ve vzduchu kolem 280 částic na milion. Spalováním uhlí, ropy a plynu a odlesňováním jeho množství vzrostlo nad 420 částic na milion, tedy o polovinu. Přibylo i metanu a oxidu dusného. Atmosféra proto pohlcuje víc tepelného záření a povrch se ohřívá. Průměrná teplota planety je proti druhé polovině 19. století vyšší o více než 1 °C, nad pevninou a ve vyšších zeměpisných šířkách víc než nad oceány.

Samotné zdvojnásobení oxidu uhličitého by planetu ohřálo zhruba o 1 °C. Skutečný účinek je větší kvůli zpětným vazbám. Teplejší vzduch obsahuje víc vodní páry, která je sama skleníkovým plynem. Ubývá sněhu a ledu, které odrážejí sluneční záření, a tmavší povrch ho pohlcuje víc. Jak silně se uplatní oblaka, je nejméně jistá část výpočtu.

Skleníkový efekt v každodenním počasí

Totéž, co určuje teplotu planety, je vidět na jedné noci. Pod jasnou oblohou se suchým vzduchem uniká teplo z povrchu snadno a teplota rychle klesá. Pod oblačností nebo ve vlhkém vzduchu se velká část záření vrací zpět a noc je teplá. Proto mrzne za jasných nocí, proto jsou pouště s horkými dny v noci studené a proto bývají dusné letní noci teplejší než noci po přechodu studené fronty se suchým vzduchem.

Dlouhodobé důsledky zesíleného skleníkového efektu se v klimatických řadách projevují posunem normálů, přibýváním tropických dnů a ubýváním ledových. Jak se měnily teploty na jednotlivých místech, ukazuje historie počasí a klimatické grafy.

Časté otázky

Je skleníkový efekt škodlivý?

Sám o sobě ne, je podmínkou života na Zemi. Problémem je jeho zesilování: přibývání skleníkových plynů z lidské činnosti posouvá rovnováhu k vyšším teplotám rychleji, než se tomu příroda a společnost stačí přizpůsobit.

Proč je tak důležitý oxid uhličitý, když vodní páry je víc?

Vodní pára má na skleníkovém efektu největší podíl, její množství ale závisí na teplotě a přebytek během dnů vyprší. Oxid uhličitý zůstává v atmosféře staletí. Když ho přibude, oteplí se, do vzduchu se dostane víc vodní páry a ta oteplení ještě zesílí.

Funguje skutečný skleník stejně?

Ne úplně. Skleník se ohřívá hlavně proto, že sklo brání teplému vzduchu uniknout a promíchat se s okolím. V atmosféře jde o pohlcování tepelného záření plyny. Název je vžitý, ale je to jen přirovnání.

Co je skleníkový efekt?

Skleníkový efekt je ohřívání zemského povrchu tím, že některé plyny v atmosféře pohlcují teplo vyzařované Zemí a část ho vracejí zpět. Je to přirozený jev, díky kterému je povrch asi o 33 °C teplejší.

Co je skleníkový plyn?

Skleníkový plyn je plyn, který propouští sluneční záření, ale pohlcuje tepelné záření Země. Hlavní jsou vodní pára, oxid uhličitý a metan, dále oxid dusný a ozon.

Jaká by byla teplota na Zemi bez skleníkového efektu?

Průměrně kolem -18 °C. Skutečný průměr je asi 15 °C, rozdíl 33 °C připadá na přirozený skleníkový efekt.

Který plyn přispívá ke skleníkovému efektu nejvíc?

Vodní pára, zhruba polovinou přirozeného efektu. Oblaka přidávají asi čtvrtinu a oxid uhličitý asi pětinu. Množství vodní páry se ale řídí teplotou, kdežto množství oxidu uhličitého zvyšuje člověk.

Jak se skleníkový efekt projevuje v běžném počasí?

Za jasné noci teplo uniká a silně se ochladí, pod oblačností nebo ve vlhkém vzduchu zůstává tepleji. Proto bývají nejmrazivější rána po jasných a suchých nocích.

Související pojmy

Kategorie: Klima. Texty a schémata mají informativní a orientační charakter, zjednodušují složitější jevy a nenahrazují odbornou literaturu ani oficiální výstrahy. Chybí vám tu nějaký pojem? Napište nám.