Kréta leží nejjižněji ze všech řeckých ostrovů, zhruba na úrovni severní Afriky, a právě poloha je to hlavní, co určuje její počasí. Od pevninského Řecka ji dělí dvě stě kilometrů otevřeného moře, takže na ni skoro nedosáhne vliv Balkánu. Místo toho ji ze všech stran obklopuje voda, která se v létě prohřeje a pak teplo dlouho drží. Sezona tu proto začíná dřív a končí později než kdekoli jinde v Řecku.
Ostrov je protáhlý od západu k východu a přes celou tu délku ho přepůluje horský hřeben. Bílé hory na západě, Psiloritis uprostřed a Dikti na východě mají všechny vrcholy přes dva tisíce metrů a tvoří zeď, přes kterou se vzduch nedostane, aniž by se něco stalo. Tahle zeď je klíč k pochopení krétského počasí. Vzduch, který na ni na severu naráží, stoupá, ochlazuje se a odevzdává vlhkost. Na jižní straně pak klesá už jako suchý a přitom se otepluje. Výsledkem jsou dva ostrovy v jednom.
Severní pobřeží od Chanie přes Rethymno po Agios Nikolaos je ta strana, kde je většina letovisek, letiště i hlavní silnice. Je tu o něco chladněji a spadne víc srážek. V červenci a srpnu sem doléhá meltemi, severní vítr, který profukuje celé Egejské moře. Ten vítr je požehnání i problém zároveň: sráží pocitovou teplotu o několik stupňů a dělá vedra snesitelnými, ale zvedá vlny a na otevřených plážích umí zkazit koupání i za jinak bezmračného dne. Kdo jede v hlavní sezoně na sever, měl by s tím počítat.
Jižní pobřeží kolem Ierapetry a Matalé leží ve srážkovém stínu hor a je to nejteplejší a nejsušší kout celého Řecka. Hory zároveň drží meltemi na druhé straně, takže je tu klidněji. Za to se ale platí: chybí ochlazení a horko se v červenci a srpnu snáší podstatně hůř. Zato právě odsud pochází pověst Kréty jako místa, kde léto nikdy pořádně neskončí.
Vnitrozemí je třetí svět, na který se při plánování často zapomíná. Náhorní plošina Lasithi leží ve výšce kolem osmi set metrů a je tam znatelně chladněji, než ukazují čísla z pobřeží. Na vrcholcích hor leží v zimě sníh a udrží se do jara, což na ostrově, kde se v dubnu chodí k moři, překvapí. Rozdíl mezi plážemi a horami během jednoho dne může být přes deset stupňů, takže výlet do hor chce jinou výbavu než odpoledne u vody.
Rok na Krétě se dá rozdělit na dvě nestejné části. Od května do října je prakticky sucho, obloha bez mráčku a jediná otázka je, jak moc bude horko. Vrchol léta v červenci a srpnu je pro pohyb venku přes den náročný, hlavně na jihu. Květen, červen a září jsou naopak nejpříjemnější měsíce v roce, kdy je teplo, ale ne k neunesení, a moře už, respektive ještě, stojí za to.
Říjen je krétská specialita. Moře se za léto prohřeje natolik, že se dá koupat i tehdy, když už je ve zbytku Evropy po sezoně. Vzduch chladne rychleji než voda, takže se snadno stane, že je v moři příjemněji než na pláži.
Zimu Kréta má a je vlhká. Od listopadu do února spadne většina roční sumace srážek, prší v epizodách a mezi nimi bývá jasno a mírně. Na koupání to není a část letovisek se zavírá, ale ostrov v té době zezelená a hory dostanou sněhovou čepici.
Pro plánování z toho plyne jednoduché pravidlo. Kdo chce jistotu tepla a nevadí mu vedro, jede v červenci nebo srpnu, a spíš na sever kvůli větru. Kdo chce příjemné počasí na chození, jede v květnu, červnu nebo září. A kdo se chce koupat co nejpozději v roce, míří v říjnu na jižní pobřeží.
Ostrov je velký a to je při plánování snadné podcenit. Od Chanie na západě po Sitiu na východě je to zhruba dvě stě šedesát kilometrů a horský hřeben uprostřed znamená, že se dá jet rychle jen po severní silnici. Přejezd z jednoho konce na druhý zabere většinu dne, a kdo chce z jihu na sever přes hory, počítá s úzkými serpentinami. Prakticky to znamená, že rozhodnutí, na kterou stranu ostrova jet, je zároveň rozhodnutím o počasí na celou dovolenou. Vyrazit si ráno na druhou stranu, protože tam zrovna nefouká, není reálné.
Zpoždění moře za vzduchem je další věc, která Krétu odlišuje. Voda má oproti vzduchu obrovskou tepelnou setrvačnost, takže se ohřívá pomalu a stejně pomalu chladne. Vrchol teploty moře přichází o měsíc až dva později než vrchol teploty vzduchu. Proto je v květnu vzduch příjemný, ale moře ještě svěží, kdežto v říjnu je to naopak - vzduch už chladne, ale voda drží léto. Kdo jede kvůli koupání, měl by se řídit spíš druhou polovinou sezony než první.
Let z Prahy trvá kolem tří hodin a v hlavní sezoně na ostrov létají charterové linky přímo. Mimo sezonu se nabídka výrazně tenčí a cesta často vede s přestupem v Athénách, což z jednodenního přesunu udělá celodenní. Pro dubnový nebo listopadový termín je proto dobré ověřit dopravu dřív než ubytování.