Mallorca je největší z Baleárských ostrovů a leží asi dvě stě kilometrů od španělské pevniny. Její tvar určuje jediná věc, totiž pohoří Serra de Tramuntana, které se táhne devadesát kilometrů podél celého severozápadního pobřeží a vrcholí horou Puig Major ve výšce téměř patnácti set metrů. Zbytek ostrova je nížina a mírně zvlněná krajina s mandlovníky a olivami. Tenhle rozdíl rozhoduje o všem, od počasí přes typ pláží až po to, kde je klid a kde ne.
Tramuntana zachytává vlhký vzduch přicházející od severozápadu, takže v jejích údolích spadne přes tisíc milimetrů srážek za rok, zatímco na jihu ostrova u Palmy sotva čtyři sta. Zároveň funguje jako štít proti severnímu proudění, díky kterému je jižní a východní pobřeží klidnější a teplejší. Pohoří je od roku 2011 na seznamu UNESCO jako kulturní krajina, protože ho lidé po staletí přestavovali do kamenných teras s olivovníky, a vede jím dálková trasa Ruta de Pedra en Sec, tedy Cesta suché zdi, pojmenovaná podle zídek skládaných bez malty.
Sezona u moře drží od června do začátku října. Voda má v červnu kolem dvaadvaceti stupňů, vrchol přichází v srpnu s šestadvaceti až sedmadvaceti stupni a v září zůstává přes pětadvacet. Denní teploty se v létě pohybují kolem jednatřiceti stupňů a od června do srpna prakticky neprší. Zima je mírná, v lednu kolem patnácti stupňů ve dne, což z ostrova dělá oblíbený cíl cyklistů. Od února do dubna sem jezdí trénovat i profesionální stáje, protože horské průsmyky Tramuntany nabízejí stoupání, která jsou v tu roční dobu ve zbytku Evropy pod sněhem.
Pobřeží má čtyři odlišné podoby a stojí za to vědět, do které se ubytujete. Zátoka Palmy na jihu je nejzastavěnější, s dlouhou písečnou pláží od Can Pastilla po Arenal a s letištěm hned za rohem, takže je nejlevnější a nejhlučnější. Východní pobřeží kolem Cala d'Or a Cala Millor je členité, s desítkami malých zátok zvaných cales, sevřených mezi skalami a borovicemi. Severní zálivy Alcúdia a Pollença mají nejdelší pláže s nejmělčí vodou a jsou tradičně rodinné. Severozápadní pobřeží pod Tramuntanou je skalnaté a téměř bez pláží, zato s nejhezčími vesnicemi ostrova, Deià a Valldemossa.
Kromě moře má Mallorca hustou nabídku výletů, které se dají zvládnout za půl dne. Katedrála La Seu v Palmě je jedna z nejvyšších gotických staveb Středomoří a okno v její rozetě má průměr téměř třináct metrů, což z něj dělá jednu z největších gotických rozet vůbec. Boční kapli upravoval na začátku dvacátého století Antoni Gaudí. Serpentina do Sa Calobry klesá k moři třinácti sty metry výškového rozdílu a obsahuje otočku, kde silnice podjede sama sebe. Historická úzkorozchodná dráha z Palmy do Sólleru jezdí od roku 1912 dřevěnými vagony přes hory a je to spíš atrakce než doprava. Jeskyně Coves del Drac na východě mají podzemní jezero Martel, jedno z největších na světě, po kterém se pluje na lodičkách za doprovodu živé hudby.
Ostrov má taky svou tichou stranu, o které se v katalozích nepíše. Vnitrozemí kolem Sineu a Petry je zemědělské, s týdenními trhy, mandlovými sady a vesnicemi, kde se v poledne zavírá. V Randě stojí klášter na stolové hoře s výhledem na půlku ostrova. Mys Formentor na severním cípu je patnáct kilometrů silnice po hřebeni nad stometrovými útesy a v hlavní sezoně je průjezd autem omezený, jezdí se tam autobusem.
Prakticky je z Prahy na Mallorcu asi dvě a půl hodiny letu a spojení je hustě obsazené od května do října. Ostrov je velký zhruba jako okres, ale doprava je rychlá po dálnicích kolem Palmy a pomalá v horách, kde se sedmdesát kilometrů může protáhnout na dvě hodiny. Půjčené auto je tu skoro nutnost, pokud nechcete strávit dovolenou v jediném letovisku. Na Baleárách se platí turistická daň za osobu a noc, vybírá ji ubytovatel a její výše se liší podle kategorie a měsíce.