Druhy oblaků

Oblaky vznikají, když se vlhký vzduch ochladí na rosný bod a vodní pára zkondenzuje na drobných částicích v kapičky nebo ledové krystalky. Podle toho, jak a v jaké výšce se to stane, mají oblaky různý tvar. Rozdělení, které se dnes používá po celém světě, navrhl na začátku 19. století anglický lékárník Luke Howard a vychází z latinských slov cirrus (řasa), cumulus (kupa), stratus (vrstva) a nimbus (déšť). Mezinárodní atlas oblaků Světové meteorologické organizace z nich skládá 10 základních druhů. Ty se řadí podle výšky základny do tří pater a dva druhy se svou mohutností táhnou přes všechna.

Deset základních druhů

Vysoká oblaka, zhruba od 5 do 13 km, jsou složená z ledových krystalků:

• řasa (cirrus): jemná bílá vlákna nebo chomáče, často s rozcuchanými konci,
• řasová kupa (cirrocumulus): drobné bílé obláčky v řadách, takzvaná beránková obloha,
• řasová sloha (cirrostratus): tenký mléčný závoj, přes který prosvítá slunce a často se kolem něj tvoří halo.

Střední oblaka, zhruba od 2 do 7 km:

• vyvýšená kupa (altocumulus): šedobílé kupky nebo valouny v polích či řadách,
• vyvýšená sloha (altostratus): šedá souvislá vrstva, slunce přes ni prosvítá jako přes matné sklo.

Nízká oblaka, se základnou do 2 km:

• slohová kupa (stratocumulus): šedé valy a kry s mezerami, nejčastější oblak nad Evropou,
• sloha (stratus): nízká šedá vrstva bez struktury, ze které nanejvýš mrholí, vlastně zvednutá mlha,
• dešťová sloha (nimbostratus): tmavá tlustá vrstva, ze které dlouho a vytrvale prší nebo sněží.

Přes všechna patra:

• kupa (cumulus): oblak s plochou základnou a kypícím vrcholem, za pěkného dne roztroušený po obloze,
• bouřkový oblak (cumulonimbus): mohutná věž až k horní hranici troposféry s kovadlinou nahoře.

Kupy a slohy

Hlavní rozdíl mezi oblaky je v tom, jak se vzduch pohybuje. Kupovitá oblaka vznikají, když vzduch stoupá rychle ve sloupcích, typicky nad prohřátou krajinou v letním odpoledni. Každá kupa je vrchol jednoho takového stoupavého proudu, a čím je vzduch nestabilnější, tím víc roste do výšky. Z malé kupy pěkného počasí tak může během několika hodin vyrůst bouřka. Kupovitá oblaka dávají krátké a prudké přeháňky, které na jednom místě začnou i skončí během minut.

Vrstevnatá oblaka, slohy, vznikají při pomalém a plošném výstupu vzduchu. Typicky na teplé frontě, kde se teplý vzduch zvolna sune po studeném nahoru, nebo pod inverzí, kde se vlhkost drží v jedné vrstvě. Takové oblaky pokryjí velké území souvisle a dávají dlouhotrvající déšť nebo mrholení. Na stupních oblačnosti se tenhle rozdíl neprojeví, zatažená obloha může být stejně dobře souvislá sloha jako hustě nahloučené kupy.

Co oblaky prozrazují o počasí

Pořadí oblaků na obloze dlouho sloužilo jako předpověď bez přístrojů. Před teplou frontou přicházejí nejdřív řasy, pak řasová sloha s halem, vyvýšená sloha a nakonec dešťová sloha, ze které začne pršet. Celá řada se obvykle vystřídá za 12 až 24 hodin. Kupy, které se v létě dopoledne rychle zvedají a ztmavují, varují před odpoledními bouřkami. Čočkovité oblaky nad horami ukazují silné proudění ve výšce a často je provází fén.

Nízká sloha a mlha jsou dva stavy téhož. Když mlha ráno vystoupí od země, ale nerozpustí se, zůstane nad krajinou jako šedá sloha. V zimě pod inverzí takové počasí vydrží i celé dny. Oblačnost z družice spolu se srážkami z radaru ukazuje stránka radaru, kde jsou kupovité buňky vidět jako ostře ohraničené skvrny a vrstevnaté oblaky jako rozsáhlá souvislá pole.